František II. Rákóczi

Expozici věnovanou životu maďarského národního hrdiny a vůdce velkého protihabsburského povstání, sedmihradského knížete Ference II. Rákócziho de Rákócz et Felsővadász (1676-1735) se podařilo vytvořit roku 2021 ve spolupráci s Maďarským kulturním centrem v Praze, Maďarským národním muzeem a jindřichohradeckým oddělením Státního oblastního archivu v Třeboni.

Rákóczi, odloučený od své rodiny, byl poslán do Jindřichova Hradce na převýchovu ve dvanácti letech. Na gymnáziu v jezuitské koleji studoval v letech 1688-1690, bydlel v prostorách sousedního jezuitského semináře, dnes budovy Muzea Jindřichohradecka. Osamělému mladíkovi se v internaci pochopitelně nelíbilo. Značné potíže činila i jazyková bariéra, komunikovat mohl víceméně jen s členy řádu anebo majiteli panství. Jak známo, převýchova se jezuitům v případě Rákócziho nezdařila. Nestal se ani horlivým katolíkem, ani loajálním poddaným císaře. Domů do Uher se dostal přes polské území a v letech 1703-1711 stanul v čele protihabsburského odboje, kdy ovládal podstatnou část své vlasti. Po porážce povstání uprchl nejprve do Francie, aby nakonec skončil v tureckém exilu, kde také zemřel ve městě Tekirdağ.

Expozice uceleně přibližuje život uherského velmože za pomoci rodinných portrétů, rytin s vyobrazením sídel rodu Rákócziů, politických map Evropy a kopií archiválií vztahujících se k pobytu Rákócziho v Jindřichově Hradci. Jsou zde rovněž vystaveny pamětní plakety, šavle, pistole, valaška.