Výstavy

E. A. Czernin: Život ve fotografii

Výstava doposud nepublikovaných fotografií z Czerninského archivu zobrazující život Eugena Alfonse Czernina, posledního majitele panství,
pořádaná ve spolupráci s Okresním archívem Jindřichův Hradec

 

Vernisáž 10. 4. v 17 hod.

Výstava potrvá až do konce kalendářního roku.

 

Chronologicko tematická výstava, provede návštěvníka životem E. A. Czernina. Celkem jedenáct úseků seznamuje s rodinnými kořeny a pokračuje mládím v kruhu přátel a rodiny s následným studiem v Anglii. Další kapitolou je založení vlastní rodiny a jeho role držitele statků a hospodáře. Dotkne se cestování v cizině a záliby v lovu. Neoddělitelným tématem jsou i období obou světových válek.

Přibližme si nyní „protagonistu“ této akce. Eugen Alfons Czernin (1892-1955) nebyl přímým pokračovatelem jindřichohradecké rodové větve Czerninů, ale byl do ní adoptován svým bezdětným strýcem Františkem Czerninem (1857-1932), jejím posledním mužským potomkem, který zemřel na zámku v Jindřichově Hradci dne 9. dubna 1932. 

Vzhledem k tomu, že Eugen Alfons pocházel z rodové větve Czernin-Morzinů, bylo jeho dětství spjato s krajem Krkonoš a Podkrkonoší, kde Czernin-Morzinové vlastnili své statky, a též s Prahou, konkrétně s Morzinským palácem v Nerudově (tehdy Ostruhové) ulici v Praze. Jako privatista absolvoval v roce 1910 C. k. německé státní gymnázium v Praze na Malé Straně, poté pobýval necelý rok ve Velké Británii na privátní katolické škole Stonyhurst College a navázal studiem práv na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1913 absolvoval vojenskou službu v rakousko-uherské armádě jako jednoroční dobrovolník. Do jeho života vstoupila pak Velká válka, kdy sloužil v 2. hulánském pluku v Haliči, na Volyni a posléze až v Rumunsku.

V roce 1919 se oženil s Josefínou (Josephine) Schwarzenbergovou. Jejich rodinný život byl zpočátku spjat se zámky Jemčina a Bzí, nakonec zakotvili na osm let na zámku Velichov nedaleko Karlových Varů. Ve dvacátých letech se páru narodily tři děti: Karl-Eugen (*1920), Therese (*1921) a Rudolf (*1924). Ekonomické poměry a společenské postavení Eugena Alfonse Czernina se zásadně změnilo v roce 1932, kdy po smrti Františka Czernina zdědil rozsáhlý majetek bývalého czerninského fideikomisu. Rodina pak žila převážně na zámku v Petrohradě v severozápadních Čechách. Méně často pak pobývala ve svých ostatních sídlech – část léta trávíval Eugen Alfons Czernin s rodinou na zámečku Lázeň v západočeských Chudenicích a do Jindřichova Hradce jezdíval na podzimní hony.

Do relativně poklidného života Eugena Alfonse Czernina a jeho rodiny zasáhla až druhá světová válka, v jejímž průběhu padl v květnu roku 1940 ve Francii jako dobrovolník wehrmachtu Czerninův syn Karl-Eugen. On sám, jako majitel statků v oblastech smíšeného národnostního osídlení s německými i českými zaměstnanci, nebyl od sklonku třicátých let v jednoduché pozici. V obavách z narůstajícího národnostního konfliktu, uvítal Runcimanovu misi a lorda s jeho doprovodem pozval na petrohradský zámek. Na jeho nádvoří proběhla v září roku 1938 masová demonstrace stoupenců Sudetoněmecké strany, což bylo po konci války jedním z důvodů Czerninova vyšetřování a několikaměsíčního uvěznění.

Z archivních pramenů vyplývá, že Eugen Alfons Czernin nebyl přesvědčeným stoupencem nacionálně socialistické ideologie a ke svým zaměstnancům české národnosti se choval převážně korektně. Zároveň byl záložním důstojníkem wehrmachtu, spolehlivým říšským občanem s nepopiratelnými antisemitskými názory, udržujícím přátelské kontakty s důstojníky německé armády i s některými úředníky německé protektorátní správy. Nacionálně-socialistickým režimem nebyl postižen tak, jak tomu bylo u některých příslušníků rodu Czerninů z vinořské rodové linie, kteří byli za války vězněni a jeden z nich na následky věznění zemřel.

Na majetek Eugena Alfonse Czernina byla dne 2. srpna 1945 výměrem Zemského národního výboru v Praze ve smyslu ustanovení Dekretu prezidenta republiky ze dne 19. května 1945 uvalena národní správa.

Po válce pobývala rodina krátký čas v Bavorsku a pak žila ve Vídni, kde Eugen Alfons Czernin 16. června roku 1955 zemřel.

Jak jsme již uvedli, přibližuje výstava výše načrtnutý život Eugena Alfonse Czernina. Činí tak především vizuální formou, což znamená, že se její návštěvníci seznámí nejen s historickými fakty, ale mohou rovněž zhlédnout snímky významných fotografů a fotografických ateliérů z konce devatenáctého a počátku dvacátého století, jako byli Heinrich Eckert, J. F. Langhans, Carl Pietzner, vídeňské ateliéry Adèle a d´Ora aj. Zajímavé svou autentičností jsou také fotografie z vojenské služby Eugena Alfonse Czernina za Velké války, z nichž mnohé sám zhotovil. Mají sice často technické nedostatky, ale ty jsou vyváženy jejich originalitou a přiblížením prostředí rakousko-uherské armády a míst pobytu a služby důstojnictva jejího 2. hulánského pluku v době války.

Průvodní slovo k jednotlivým úsekům výstavy seznámí pak návštěvníka blíže se životem Eugena Alfonse Czernina a některé kopie archiválií z jeho písemné pozůstalosti, obraz vytvořený fotografickými snímky doplní.

PhDr. Eva Fialová

Státní okresní archiv Jindřichův Hradec – pracoviště zámek