Výstavy
Petra Růžičková: Daleké a blízké břehy
Muzeum fotografie a moderních obrazových médií
s potěšením oznamuje zahájení výstavy fotografií Petry Růžičkové s názvem "Daleké a blízké břehy".
Výstava bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 3. dubna 2025 v 17 hodin a potrvá do 29. června 2025.
Muzeum fotografie získalo do svých sbírek kompletní archiv autorky, který zahrnuje autorské tisky, výstavní zvětšeniny a archiv negativů. Význam díla Petry Růžičkové spočívá především v systematické tvorbě fotografických cyklů, spjatých ponejvíce s českou, rakouskou a italskou krajinou.
Výstava nabídne retrospektivní pohled na celoživotní dílo autorky a představí pozoruhodné využití specifik klasické analogové fotografie. Petra Růžičková zůstala i v novém století věrná klasické barevné fotografii na film a vypracovala osobitý způsob tvorby, využívající vícenásobnou expozici na jedno políčko fotografického filmu. Tvořila tak obrazové kompozice, které jsou počítačově neupravovanými „překrývanými obrazy“ nebo „palimpsesty“, zvýrazňujícími nejednoznačnost a snovost reality.
Její postup – vícenásobná expozice jednoho políčka – vypadá v době možností digitálních úprav, manipulací a montáží anachronicky, ale je adekvátní obsahu. Autorka zachytila skutečnost, která existuje jenom na snímku, i když je tvořená obrazovými fragmenty z reálného světa před fotoaparátem. Motivy pomíjivosti a jedinečnosti jsou tak tématizovány i použitou tvůrčí technikou.
Poděkování
Fotografický archiv Petry T. Růžičkové získalo MFMOM díky velkorysosti dědiců. Jde o komplexní akvizici – archiv negativů, vintage printů, doprovodné dokumentace a v neposlední řadě dobové fotografické techniky – poslední generace analogových přístrojů. Dar představuje významný příspěvek do sbírky, zaměřené na komplexní dokumentaci společenského uplatnění fotografie.
Petra T. Růžičková
4. 10. 1963 – 10. 1. 2021
Fotografka, výtvarnice, básnířka.
Vystudovala filmovou a televizní specializaci na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Po listopadu 1989 fotografovala porevoluční dění v Čechách pro americkou tiskovou agenturu UPI. Po absolutoriu v roce 1990 působila v redakci Studentských listů jako reportážní fotografka. V roce 1991 odjela na několikaměsíční cestu do Francie, kterou završila samostatnou výstavou v jihofrancouzském Carcassonnu. Následné cesty za černobílou dokumentární fotografií ji zavedly do rovníkové Afriky, karibské oblasti a Indie. Po návratu do Čech spolupracovala s českými i zahraničními periodiky jako fotografka, obrazová editorka a publicistka. V polovině devadesátých let postupně opouštěla dokument a věnovala se volné výtvarně fotografické tvorbě zaměřené alternativně a experimentálně. Vytvářela fotografické kompozice, které jsou počítačově neupravovanými „překrývanými obrazy“ nebo „palimpsesty“, zvýrazňujícími nejednoznačnost a snovost reality. „Jsou to kompozice magických srůstů, vrůstů a vrstvení.“ (Miloš Doležal)
Od začátku devadesátých let prezentovala své dílo na početných výstavách ve Francii, Německu, Itálii, Rakousku, Dánsku, Brazílii, USA (zejména v galerii June Batemanové v New Yorku) a v Čechách. V roce 2000 obdržela cenu Czech Press Photo v kategorii Umění-série za cyklus Belveder v krystalu. Roku 2005 byla na stipendiu ve Vídni, kde vystavila mimo jiné projekty Čas monumentů, Monstra aj. V tomtéž roce na Biennale Internazionale dell´Arte Contemporanea ve Florencii obdržela ocenění v kategorii nových médií za triptych Jižní ikona (Rytmické vyzařování). Je rovněž nositelkou Evropské ceny za fotografii.
Výtvarně doprovodila desítky knih českých i světových autorů. V letech 2000 – 2002 vytvořila barevný cyklus Kamenná hvězda Terezín, z něhož podstatnou část publikovala v knize Pevnost (Kant, 2003). V roce 2010 knižně vydala cyklus Psáno na obrazy hřbitovů, kde její fotografie inspirovaly Janu Štroblovou, Vladimíra Křivánka a Jana Suka k průvodním básním. V posledních letech předčasně uzavřené tvorby se zabývala alternativní fotografií tematicky vázanou k přírodně archaickým motivům a živlům. Od roku 2003 intenzivně fotografovala v italských městech, parcích a zahradách. Výbor z jejích jižních impresí byl publikován v knize Sacro bosco (Kant, 2022). Psala rovněž poezii, z níž byla pod pseudonymem Petra Rosette vydána sbírka Dovnitř obrácené oko (2009).
Jan Suk
Obrazové cykly Petry T. Růžičkové
Rozhovor s Petrou T. Růžičkovou k cyklu Kamenná hvězda Terezín
Rozhovor s Petrou T. Růžičkovou k básnické sbírce "Dovnitř obrácené oko"
Výběr ze samostatných výstav Petry T. Růžičkové:
2009 Psáno na obrazy hřbitovů. Jedna fotografie… tři básně, Galerie Břehová,
2004 Živé sfingy / Zvířata, Regionální muzeum v Jílovém u Prahy
2004 Fragmenty, torza, zbytky (Pocta romantické české krajině), Galerie Anderle, Praha
2004 Živé sfingy / Zvířata, Mánes, Praha
2003 Pevnost, June Bateman Gallery a Generální konzulát ČR, New York
2001 Cestou k Jedinému, Galerie MIRO, kostel sv.Rocha, Praha, výstava fotografií Petry Růžičkové a textů Jana Suka na téma symbolu kříže
1999 V medvědí iluzi, Výstavní hala v Letňanech, Praha
1998 Tschechien und Deutschland, Volkshochschule Galerie, Stuttgart
1991 L´Aude à Petra, La Maison Noubel, Carcassonne
Autorka fotografií: Petra T. Růžičková
Kurátor výstavy: Petr Kliment
Spolupráce: Stanislav Maxa, Jan Suk
Supervize: Petr Soukup
Digitalizace a tisk výstavních fotografií: Miroslav Kopecký, MFMOM
Instalace: Petr Klusáček, Jaroslav Kubíček, Jana Mašková, Ivana Paarová, MFMOM
