Andy Warhol a ti druzí
originální výběr světového Pop-artu
Začátek 60. let (kdy vznikl pop-art) se dnes, ve zpětném pohledu, jeví v mnoha směrech důležitý. Nová masová kultura, postavená na konzumerismu, potřebovala nějaký čas k tomu, aby se prosadila a jak se jí to podařilo, její účinek se projevil ve všech aspektech života.
Svět, v důsledku vytváření nových komunikačních sítí a nové techniky, se začal „zmenšovat“ a tím se také velice zmenšil rozdíl mezi tím, co bylo „západní“ a „nezápadní“. Takzvaně nezápadní kultury najednou dostaly přístup k hromadně vyráběnému typu zboží a technických služeb, které byly spojovány se Západem, ale také k „západnímu“ myšlení…
Specifikou pro svět umění byl v těchto letech nárůst muzeí, která se ke svým návštěvníkům začala chovat demokratičtěji a přátelštěji a zařazovala do svých expozic díla, která se snažila zaujmout a zabavit širší veřejnost a přestávala fungovat jako pasivní, mrtvé kabinety.
Kladl se důraz na snazší dostupnost uměleckých děl, která svými zobrazovanými předměty navazovala lehčeji spojení s návštěvníky, kteří poznávali věci své doby a svého spotřebního života. Proto lze bez nadsázky označit jako skutečně významný popartový obraz „200 Campbells Soup Cans“ (200 plechovek Campbellovy polévky) Andyho Warhola.
Pop-art vytvořil klima pro figurativní umění, v němž se určité druhy obrazových prostředků a určité způsoby jejich prezentace staly hlavním proudem. Ikonické zacházení s portrétem (aplikované na kdysi opravdu známé osobnosti jako byla Marilyn Monroe nebo Jacqueline Kennedy) bylo použito k zachycení podoby bezvýznamných lidí…
Když byl pop-art exportován na evropskou pevninu, to, co z něho umělci přebírali, byl fotografický vzhled a někdy i používání fotografie samé, reklamní a komerční design, comics. Pop-art postihl osud opravdu úspěšných uměleckých stylů: začínal jako produkt uzavřené skupiny stejně smýšlejících umělců a nakonec ztratil svůj kultovní podtext a stal se součástí obecně dostupného výtvarného jazyka.
Edward Lucie - Smith