Jan Šplíchal
Patřil mezi nejvýznamnější tvůrce proudu české imaginativní fotografie 20. století. Ke své práci používal jediný výrazový prostředek – fotomontáž. Definitivní obraz tak vznikal až v temné komoře podle volné fantazie autora. Maximálně využíval členitosti, nálad a atmosfér použitých negativů k dosažení silného psychologického účinu výsledné fotografie. Dokonalým zvládnutím těchto technických prostředků dociloval umocnění s nezaměnitelnou duchovní povahou fotografických obrazů. Šlo mu především o sdělení svého vyznání a filozofického kréda, že člověk je jen stvořením božím a zrnkem vesmíru. Šplíchalovy fotografie jsou zamyšlené, melancholické, těžké, kajícné, ale jen takové mohou nést a unést své poslání.
Příroda je jednou z jistin našeho života. Obdivuji ji jako součást stvoření. Pokouším se o její glorifikaci v rámci stvoření. Moje fotomontáže jsou podobenstvím i vyznáním, v nichž se promítají vzpomínky na dětství, kde dozrávají obrazy mysli světa dospělého, kde vystupují z hlubin zapomnění jitřivé rány, ale také radost z barev a tvarů našeho světa. Světa, ve kterém je místo pro lad, ve kterém zpívají ptáci i stromy, kameny i trávy, obloha i moře. / Jan Šplíchal
Jiří Sýkora
Fotografií se zabývá přibližně od roku 1975. Jeho počáteční práce zachycovaly převážně spolužáky a náměty z okolí a z akcí, kterých se se svými přáteli účastnil. Postupně se zaměřoval na fotografie přírody a minimalistické fotografie. Následně došlo také na abstrakci. Největší zlom ve vývoji nastal zakoupením digitální zrcadlovky, která nabízí mnohem více tvůrčích možností.
Náměty svých fotografií čerpá především v přírodě, v bližším i vzdálenějším okolí Kamenice nad Lipou, v historických stavbách a některých architektonicky zajímavých objektech. Zalíbení získal v některých objektech v Jindřichově Hradci, kde se zaměřil na detaily historických budov.
Jiří Sýkora fotografuje především pro radost, necítí potřebu fotografie prezentovat veřejně. Až s účastí v jihlavské soutěži s názvem Fotografia Natura, pořádané Muzeem Vysočina v Jihlavě, si uvědomil, že by velmi rád ukázal svá díla ostatním.
Poprvé své práce vystavoval ve zmíněném Muzeu Vysočiny v roce 2015. Další výstava se konala v roce 2017 ve fotografickém salonu ve Slaném, následně pak roku 2018 byla uspořádána výstava v Městské knihovně v Kamenici nad Lipou, na konci téhož roku se účastnil i ankety o Alej roku 2018.
Zaměřuje se především na detaily květin, zvířat, přírodních jevů a úkazů jako východ a západ slunce atd. Láká ho spojení několika přírodních témat, jako například kapka vody na lupenu, kapky zachycené v pavučině, pobořené stavby, periférie, skupenství vody, kontrasty světla a stínu, fotografování v protisvětle. Dalšími významnými tématy jsou staré stromy, kameny a skály.
Otevírací doba: úterý až neděle, svátky 10.00–12.30, 13.00–17.00 h. Dle předchozí domluvy lze muzeum navštívit i v dalších termínech.
Těšíme se na setkání s Vámi.