Veřejný poslech a křest audioknihy Zdeněk Kryzánek – Oklamanci

Veřejný poslech a křest audioknihy Zdeněk Kryzánek – Oklamanci

Veřejný poslech a křest audioknihy

Zdeněk Kryzánek – Oklamanci

 

25. 10. 2021 od 18:00 hodin

v prostorách Fotoklubu a Kavárny v Muzeu fotografie a MOM

 

Audiokniha z dějin Jindřichova Hradce - Vilém Slavata - Adam Michna z Otradovic - Pražská defenestrace - boj protestantů proti katolíkům v letech 1618-1621 jak v Jindřichově Hradci tak v celých Čechách. Připomínka 101. výročí narození významného českého herce Zdeňka Kryzánka, jindřichohradeckého rodáka.

Na audioknize se podíleli jindřichohradečtí patrioti:

Zdeněk Gawlik - jako režisér
Petr Přibyl - jako autor a interpret hudby
Radka Krninská - členka Divadla Na Fidlovačce jako herečka
Martin Holec - člen Divadla J.K.Tyla v Plzni jako herec
Antonín Kaška - jako herec a producent

Audiokniha vznikla za finanční podpory Nadačního fondu rozvoje města Jindřichův Hradec

 

Píše se rok 1618. Čechy rozdělují spory mezi katolíky a utrakvisty (podobojí). Ferdinand II. Štýrský z rodu Habsbursků se stal českým králem, když přislíbil, že bude dodržovat Rudolfův majestát náboženských svobod, ale místo toho se snaží upevnit pozici katolické církve. Majitel strážského a bystřického panství Vilém Slavata, který je zároveň královským místodržícím a zapřisáhlým katolíkem, ovládá přes manželku Lucii Otýlii z Hradce i panství hradecké. Jezuité objevují hudební talent studenta jezuitské koleje Adama Michny z Otradovic, který by se rád stal regenschorim, ale má problém, že se schází s protestantskou dívkou Dorničkou. Utrakvisté v Jindřichově Hradci se bouří proti katolíkům a Vilému Slavatovi kvůli zrušení protestantské části místního hřbitova.

Králův zákaz stavovského sněmu v Praze vyústí ve vzpouru proti královským místodržícím a pražskou defenestraci. Vilém Slavata po defenestraci odjíždí za císařem Ferdinandem II. s prosbou, aby vojska generála Dampierra nedobývala Jindřichův Hradec plný vzbouřenců utrakvistů a ušetřila ho. Generál Dampierre však není k městu tak shovívavý, jak slíbil Slavatovi, město dobude lstí a zradou a zle ho pocuchá. A že by se zklidnily a narovnaly i lidské vztahy, to těžko. Dochází k rozpadu vztahu Adama a Dorničky. Adam Michna je jmenován regenschorim, vzbouřenci jsou odsouzeni ke ztrátě hrdla.

Vilém Slavata se zachová osvíceně, dá vzbouřencům milost, ale zkonfiskuje jim jejich majetek, a tak na celé transakci ještě vydělá. Zůstávají jen oklamanci.

A co bude následovat? Třicetiletá válka.

 

Zdeněk Kryzánek

český herec, spisovatel a dramatik (*31. 10. 1920 Jindřichův Hradec, +24. 12. 1975 Praha). Byl jedním z největších českých divadelních herců. I kdyby v televizi nenatočil nic jiného než starého sedláka Žalmana v televizním seriálu F. L. Věk, musel by si ho zapamatovat každý, kdo ten seriál viděl. Určitě si ho připomenete jako Hejtmana Pivo v Markétě Lazarové, pána z Vlkova v Údolí včel, Billa ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Během angažmá v plzeňském divadle ho místní hospodští udali za protistátní řeči a Zdeněk Kryzánek se v padesátých letech dostal před soud. Přiznal se, že je proti socialistickému zřízení. Dostal 3,5 roku vězení a 3 roky zákaz herecké činnosti. Z vězení se dostal o něco dříve jenom díky milosti prezidenta republiky, ale zákaz herecké činnosti mu zkrácen nebyl. A tak se vrátil do rodného Jindřichova Hradce, kde nejprve rušil hřbitov U Nejsvětější Trojice a vykopával hroby, pak stavěl základní školu a nakonec se dostal jako údržbář a později i jako průvodce na Státní hrad a zámek. A začal v té době psát příběhy – nejprve pověsti, pak se pustil do divadelní hry a televizního scénáře Oklamanci o Vilému Slavatovi a Adamu Michnovi z Otradovic.

V rozhovoru pro časopis Květy kdysi Zdeněk Kryzánek napsal: „Pokud by vás zajímalo, co dělám ve své neprofesi, tedy jako koníčka – a říkám to s patřičným uzarděním – se pokouším už čtyři roky napsat televizní scénář na námět vzpoury bouřliváka Buriana Celerina Bramhauzského z Roštejna proti Vilémovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka. Nehanbím se za to příliš. Mám neustále na mysli staré latinské přísloví, že byť totiž scházejí síly, jest pochváliti vůli. Jak patrno, vůle je tu čtyřletá, ale ty síly, ty síly… A přece by to byla nádhera.“